Normální lidé se zdraví: „Ahoj, jak se máš?“ „Dobře. A co ty?“ S Jankem je to vždy tak trochu jiné, čili:  „Ahoj, jak se máš?“ „No úplně super. Uběhl jsem přes 40 km za posledních 36 hodin, takže super. A jak ty?“

Ano. Není to reakce, kterou byste čekali v pondělní ráno. Je to ale odpověď plná energie a nadšení, které prostupuje celým rozhovorem. A tak se pojďme společně dozvědět trochu víc o Jankovi, běžeckém nadšenci, hyperaktivním závodníkovi, dvojitém Ironmanovi a manažerovi závodu 7 Pohoří…

Tento seriál je o běhu, tak nám pověz, jaký máš vztah k běhání. Co pro Tebe běh znamená, proč jsi začal běhat a proč právě ULTRA?

• Já jsem začal běhat, když jsem byl malý, pořád jsem pobíhal, byl jsem hyperaktivní. Ale nikdy jsem to nedělal cíleně. Pak ve škole na závodech se mi celkem dařilo, ale pořád to nebylo závodně. Pak když mi bylo 19, tak mi někdo nabídl, jestli si nechci zaběhnout půlmaraton, že má volné místo. Mělo to asi 4 dni, tak jsem si povídal: „Proč ne? “ Tehdy mě to chytlo a od té doby jsem se běhu věnoval hodně. Trénoval jsem, závodil a bylo to supr. Je to jediný moment, kdy mi ta hlava opravdu dokáže vypnout a soustředí se na běh a je to krásný relax.

Je Ti jedno, jestli běháš městem nebo přírodou?

• Je mi to jedno, ale radši běhám v přírodě, radši v horách, radši čím hezčí výhledy, tím lepší: východy slunce, západy slunce. Ale jsem toho přístupu, že vše do sebe něco má. Běh městem  má něco do sebe. Běhat v blátě je jiné,  běh ve sněhu je něco jiného. Běhat po skalách, kde používáš ruce – to je taky dost jiné. Mám to štěstí, že se mohu hýbat a tím pádem mě to nelimituje. Když prší, těším se na to, na běh v lese se těším i na běh městem se těším.

Od osmi let jsi žil v Anglii, takže i tvůj zápal k běhu začal právě tam?

• Ano, s rodinou jsme ve volném čase chodili do Windsorského parku a tam byl takový lokální půlmaraton, kde jsem před tím párkrát dělával dobrovolníka, tak jsem si řekl, že když je příležitost si zaběhat, tak do toho jdu.

Takže z královského Windsoru do Jiráskových sadů! Vzpomeneš si, kdy jsi se zúčastnil prvního závodu 7 Pohoří ještě jako ambasador?

• Pamatuji. Byl to rok 2018 a byly to, myslím, Jizerky. Tam jsem měl malého prcka, Janíka. Janík měl pár měsíců a byl mi tam poprvé fandit.

A tehdy jsi už běhal ULTRA?

• Ano, tehdy už jsem běhal. Ultra jsem začal běhat v roce 2012. To jsem tehdy běžel Nízkotatranskou Stíhačku (100km, 5400+). A běžel jsem v páru s Miškou Polakovičovou, která byla slovenská ultraběžkyně. A tu jsem někde potkal v běžeckém kempu. Měl se mnou běžet bratránek, který vycouval a já hledal náhradu. Jí jsem někde potkal a ona povídala: „Proč ne?“ A tehdy jsme to uběhli, ten rok vyhráli a dali jsme nový traťový rekord asi o 4,5 hodiny!

Takže dobrá náhrada za bratránka?

• Tak s bratránkem jsme to měli jít turisticky, tady jsme to šli závodně. A hodně, hodně jsem se naučil. V tomto byla úžasná. A já jsem jí nesnášel asi 70 km z toho závodu. Ale fakt jsme to dali a zjistil jsem hodně o sobě.

Letos Tě čeká 7 českých hor. Na které se těšíš nejvíc a jsou nějaké české hory, kde jsi ještě nebyl?

• Já myslím, že na všech sedmi jsem byl. Někdy jsem běhával i horské výzvy, tehdy s Petrom Benom. Běhali jsme, závodili. Nejvíc se těším na Šumavu. Mám na ni krásné vzpomínky a chodím tam nejméně. Ale také na Jeseníky, kde jsem byl letos poprvé.

Dnes už otázek bylo dost. Jdeme si zaběhat. Ale příště budeme pokračovat a dozvíme se dalších spoustu zajímavých věcí ze života tohoto energického ultra běžce. Dozvíme se třeba jak se vyhnout medvědovi, jaké krásné slovenské hory jsou dosud neobjevené a proč jsou Čechy úžasné.  Máte se na co těšit 🙂

Tak běhu ZDAR!

Jůůů!

Pokračování příště…