Kateřina Matrasová letos září snad na každém závodě, kde se postaví na start. V rámci seriálu Salomon Trail Running Cup se zúčastnila závodů v Dolní Moravě, Krkonošského maratonu a Lipenského půlmaratonu. Všechny tři závody dokázala vyhrát. Vyhrála i náš závod 7 pohoří v Jizerských horách, kde se na nejdelší 27 km dlouhé trati, umístila na prvním místě s časem 02:48:27!

Rozšířila jsem si obzory

Když jsem v termínovce našla závod v mé oblíbené a trochu odlehlé části Jizerských hor, dlouho jsem
neváhala. Nohy sice ještě nejsou úplně zotavené z delšího závodu v Beskydech, ale závod se
z tréninkových důvodů hodí, a navíc, na Smrku jsem sice už několikrát byla, ale vlastně jsem na něj
ještě nikdy neběžela.

Pořadatelé myslí na všechno!

V sobotu ráno tedy přijíždíme do areálu nad Bílým Potokem, kde je již vše připravené. Skromnější
zázemí, kde ale nechybí vůbec nic. Pozorní a milí pořadatelé mysleli i na takové drobnosti, jako je
opalovací krém či repelent pro závodníky, kteří by na tyto doplňky zapomněli (a obojí se hodilo, o
muších hejnech pod Smrkem se psalo už v loňském roce a letos to asi nebylo o moc lepší). Před
stanem s registrací je vyvěšena velká přehledná mapka se všemi trasami, které jsou dnes v nabídce:
na té nejdelší se závodníci podívají až na nejvyšší horu Jizerských hor Smrk, pro ty, kterým se tak
vysoko a daleko v dnešním teplém počasí nechce, je zde kratší 16 km dlouhá trať a dále Kari Traa Run
pro ženy v délce přes 8 km.
Už před startem je velké vedro, při rozběhávání se všichni snaží být co nejvíc ve stínu a pošetřit
energii na závod. Pořadatelé na předpověď počasí reagují přidáním 2 občerstvovacích stanic na hlavní
trasu. Na poslední chvíli se tedy rozhoduji, že pití brát nebudu (za což si pak ve druhé polovině
závodu trochu nadávám).
V 11 hodin startují společně závodníci ze všech 3 tras. Prvních pár „zahřívacích“ kilometrů se běží
společně, na 5. kilometru po první občerstvovací stanici se kratší trasa odpojí a závodníci té nejdelší
začínají stoupat na Smrk. Postupně vybíháme z lesa a před námi se otevírají výhledy do okolí, na
Jizerské hory, které z této strany nejsou sice tolik známé, ale o to jsou odsud hezčí, i na rovinu
Frýdlantského výběžku. Zhruba po 10 kilometrech po posledním prudším stoupání vybíháme na
Smrk, otáčíme se u rozhledny a po zelené sbíháme dolů, přes občerstvovačku pod vrchol kopce
Měděnec, jehož okolí je celé protkáno známými singltreky. Poslední stoupání na Svinský vrch už je
trochu na morál, ani patřičně nedoceňuji závěrečný úsek po hřebínku mezi borůvčím a skalnatý
vrcholek a těším se na poslední občerstvovačku a ještě víc do cíle.

I když těch posledních 5, nakonec vlastně 6 km ještě docela prověří, s ubývajícími výškovými metry roste teplota, a tak po doběhu snad všichni závodníci míří do potoka, který teče přímo za areálem a nabízí parádní tůňky ke zchlazení i
uvolnění nohou.

Další krásný závod již brzy v Beskydech

Ještě jednou moc díky pořadatelům za krásný závod, dobrou organizaci, které bych nic nevytkla,
perfektní značení tratě a hlavně krásnou a ne příliš známou trasu. Kdo tuto část Jizerských hor
neznáte, určitě doporučuji navštívit! Třeba příští rok v rámci tohoto závodu, nebo můžete vyzkoušet
další závod této série, který se poběží už 16.7.2022 v Beskydech.